Symbolika pálení čarodějnic

20/04/2011, autor info-brandys.cz

Pálení čarodějnic v posledním dubnovém dni patřívalo a dodnes patří k velmi populárním lidovým zvykům. Po celé republice se rozhoří tisíce ohňů a vater, u kterých se lidé sejdou především kvůli zábavě.

V Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi se vatry rozhoří hned na několika místech. Pokud se přeci jen nebudete chtít zúčastnit připravených akcí s programem pro děti a pálit budete jinde, dbejte na bezpečnostní opatření. Dlouhodobá předpověď počasí udává na tento den jasné až polojasné počasí.

Málokdo tuto noc ještě spojí s magickými rituály, na něž věřili naši předci, kteří jim přisuzovali obrovskou moc. V onu magickou Filipojakubskou nebo Valpružinu noc  mají podle dochovaných písemností především zlé síly větší moc než jindy. Lidé před nimi musí ochránit nejen sami sebe, ale i své domácnosti a dobytek.

Půlnoc je hranicí mezi dvěma polovinami roku. V noci je zapalována dvojice ohňů a předěl mezi nimi symbolizuje hranici mezi temnou a jasnou částí roku. Mladí lidé přeskakují oheň, ostatní se spolu se zvířaty očistí tak, že se mezi ohni procházejí

Původ Filipojakubské noci

Podle etnologů mají tyto tradice svůj původ u předkřesťanských pastevců, kteří považovali 1. květen za počátek nového půlročí, kdy docházelo k přechodu ze studeného období do teplého a doposud ustájený dobytek byl vyhnán na pastvu. Rychlý přechod ale pro dobytek představoval obrovské zdravotní riziko, které pastevci přisuzovali zlým silám.

Vedle popisů veselí, tance a zpěvu se zachovaly zprávy o některých tradičních zvycích. Patřily mezi ně třeba soutěže mládenců ve vyhazování zapálených březových, košťat do výše, stavění a hlídání májek, což se udrželo dodnes, očistné koupání či alespoň symbolické namáčení do potoka, čištění chlévů, řezání proutků jívy a polykání květů kočiček i další.

Ochrana před čarodějnicemi

Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především proti čarodějnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek i úrodu. V ten den se jednak prováděly pověry na ochranu chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem). Jak již bylo řečeno, v ten den se pálil oheň dodnes zvaný čarodějnice. Hlavní účel tohoto lidového svátku byla ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem.

Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, že ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, že spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami:

• před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve, než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula

• stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly, práskaly čarodějnice na návsi biči a také se střílelo z pušek

Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě.

Hony na čarodějnice

Čarodějnice nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena".

Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice". Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony) nevinných žen byly odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.

Keltské svátky Beltine

Keltové v tento den slavili svátek Beltine, při kterém se konalo mnoho očistných obřadů a v noci tančilo a zpívalo. Podle tradic se na Beltine pálily ohně, které měly všechny živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období a zároveň jim dodat ochranu pro období nadcházející.

Snoubenci a dvojice zamilovaných se vydávali v předvečer svátku Beltine do lesů. Měsíc květen se pak následně stával symbolem sexuální volnosti, sexuálního zasvěcování a milostných her. V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na rok a jeden den. Pokud svazek nefungoval, partneři se po tomto období postě rozešli.

Z těch dob nám zřejmě zbyl zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem. Podle dalších tradic patří tato noc i mezi nejplodnější, kdy mohou otěhotnět ženy, i které o dítě nestojí. Přičemž děti počaté na Beltine mají prý štěstí po celý život.

Vynášení Morany

V některých krajích se místo pálení čarodějnic upaluje Morana - pohanská bohyně smrti. Uctívali ji staří Slované a Baltové. Je zosobněna zimou, na jaře končí její vláda, proto se topí nebo bije. Není možné ji však považovat za čistě bohyni smrti nebo za nějakou ohyzdnou stařenu. Je prý velmi krásná.

Tradičním rituálem praktikovaným i dnes je vynášení Morany a její upálení nebo utopení. Nejčastěji se Morana hází z mostu nebo ze skály.

 

Sdílet na Facebooku
Brandýs nad Labem - Stará Boleslav >> další články na téma Kultura

Tweet