El Dorado - mexická restaurace Brandýs nad Labem

20/06/2009, autor Karel Zmeškal

První restauraci, kterou jsem se rozhodl zhodnotit, jsem navštívil v sobotu 20. června 2009 večer. Do mexické restaurace El Dorado na Komenského náměstí v Brandýse nad Labem jsem si dovolil pozvat svého přítele s manželkou, aby mi dělali doprovod.

Parkování u restaurace je nemožné

S ohledem na několik rozkopaných ulic jsme byli nuceni zaparkovat v centru města a do mexické restaurace jsme se odebrali pěšky. Nezjistil jsem, zda-li má restaurace rezervovaná parkovací místa pro hosty. Z okna blížící se mexické restaurace někdo hulákal „co-ste-ha-si-čiii, co-ste-dě-la-liii…“

Na zahrádce posedávalo několik hostů u piva

Před restaurací je umístěno několik stolků, já jsem však dal přednost interiéru restaurace před posezením na prašné ulici. Jak jsem později zjistil, zahrádka je bez obsluhy, takže ji využívají spíše hosté, kteří přišli na pivko.

Vstup do restaurace mne nenaladil

O mexické restauraci jsem nevěděl nic a nikdy dříve jsem ji nenavštívil. Webová prezentace podniku mi sděluje, že El Dorado je sídlem největšího blahobytu a bohatství. Očekával jsem tedy, že mne interiér El Dorado osloví hned při vstupu. Vstupní dveře byly otevřené dokořán a na nich byl připevněn poop (mexická rohož, na které se v Mexiku stoluje v sedě). Hned za dveřmi jsem spatřil pohozený použitý ubrousek. I přes naše evidentní tápání při hledání vhodného místa se nás obsluha restaurace neujala a tak jsme si před volbou stolu proputovali celou restauraci.

První dojem

Před očekávaným příchodem některé ze dvou servírek, oblečených do krvavě červených triček s nápisem Coca – Cola, jsem zaznamenal, že výzdoba restaurace není přeplácaná a jsou zvoleny pouze mexické motivy (spíše stylové než vkusné). Ke stolu nejdále od dveří jsme měli obavu usednout, protože bychom museli zdolat kruhový příkop vprostřed cesty, kde nebezpečí úrazu zvyšoval obrovský plastový kaktus v plastovém květináči s jakoby opravdovými trny. Později jsem litoval starší pár, který toto místo zvolil k večernímu posezení a byl nucen kolem této překážky kličkovat. Metrová jáma měla na dně písek, který asi slouží jako atletické doskočiště. Podle mně je jáma určitě zralá na bezpečný poklop nebo zálivku betonem.

Posezení bez komfortu

Žádný ze stolů, a tedy ani ten náš, nebyl prostřen. Na stole se válela halda reklamních stojánků, nerezová nádoba s příbory, kde nešlo rozeznat podle vykukujících násad, co je nůž, vidlička či lžíce. Počet násad příborů mi prozradil, že u tohoto stolu pro čtyři osoby před námi již někdo stoloval (zůstala jedna lžíce, dvě vidličky a tři nože), což dokazovaly i drobky jídla na stole. Usedli jsme na dřevěné židle, jejichž ratanový výplet neposkytoval příliš pohodlí (zlaté dřevěné židle). Posezení v restauraci neposkytuje žádnou intimitu, hudba by pro hluk v restauraci nebyla slyšet, stoly nejsou opticky oddělené.

Obsluha přišla brzy a hned chybovala

Přestože mexická restaurace v sobotu večer byla plná hostů, servírka nám během chvilky přinesla jídelní lístek. Na otázku, co nám může nabídnout k pití, jsme ji naznačili, že si chceme nejdříve prostudovat nápojový lístek. Zjevně byla překvapená, co že si to vymýšlíme. Asi nám chtěla naznačit, že je zde zvykem objednávat pivo, víno nebo limo – nic víc.

Jídelní lístek

V menu jsem nalezl 4 značky vína, lístek dále obsahoval španělské názvy pokrmů a nenašel jsem v něm žádné gramatické chyby. Listy jídelního lístku naznačovaly, že nejsme uprostřed Brandýsa, ale na mexickém venkově. Papírové listy byly uloženy ve zmuchlaných igelitových kancelářských košilkách, byly popsány španělskou hatmatilkou a na první pohled nevzbuzovaly chuť k jídlu. Měl jsem hlad a zároveň jsem stolování již na začátku chtěl vzdát. Při tom jsem pozoroval odcházející hosty, ale servírky nenapadlo volný stůl sklidit a setřít

Nejdříve se zakládají nápoje, potom pokrmy

Překvapivě rychle (za 15 minut) nám usměvavá servírka přinesla pokrmy, které jsme si objednali – Chilli con carne s bagetou a Jalapeňos papričky plněné sýrem. Servírce nevadilo, že zapomněla nejdříve založit nápoje. A už vůbec si nedělala starosti s tím, že jídlo se nepodává přes stůl, ale podél hosta, nejlépe zprava (což stůl u zdi nedovoluje). Nemohl jsem si nevšimnout, že se servírka zapomněla zeptat, jakou značku si přeje manželka mého přítele, když si objednávala bílé víno. Beze slova přinesla dvojku moravského Müller Thurgau 2008 konzumní kvality.

A teď to přijde – kuchař se také nepředvedl

Jalapeňos papričky měli podobu smažených nugetů, mezi nimi položený velký list salátu Rosso zakrýval prázdné místo na talíři a klínek rajčete se marně snažil maskoval nudnost smaženého polotovaru. Jídlo bylo studené. A k mexickému pokrmu salát Rosso přece vůbec nepatří! Jalapeňos pochází z Mexika a tam Rosso neznají. Tohle jídlo přijelo zřejmě z Makra.
Chilli con carne je omáčka z rajčat se smaženým masem, fazolemi a chilli. Podávaná omáčka se podobala spíše tomatové polévce a fazole byly z konzervy (pokud nebyl z konzervy celý pokrm). Pochválit tedy mohu jen rozpečenou bagetu, patřící k pokrmu jako příloha.

Ani druhá servírka zřejmě nechodila na hotelovku

Jednoduše před nás postavila hospodský tác s objednanými nápoji a postupně před nás vyskládala dvojku bílého, nealkoholické pivo a Piňa coladu. Nápoje nezakládala, pouze je podávala z boku stolu členům naší posádky. K pivu Radegast Birell jsem obdržel sklenku se stejnojmenným nápisem, ale špinavou. Na sklence s Piňa coladou  visel nakrojený plátek čerstvého pomeranče a dva plátky ananasu. Chyběl nám však talířek na odložení slupek z ovoce – zbývalo tedy slupky odložit na ubrousek. Čtveřice hostů u vedlejšího stolu si objednala ovocné poháry, které nevypadaly věru zle. Pestrý mix ovoce a kopec šlehačky s čokoládovou polevou vypadal svátečně, dojem však kazilo to, že servírka podávala vrchovaté poháry hostům do napřažených rukou.

Pro pohodlné stolování nebylo moc prostoru

Reklamní letáky zabíraly celou polovinu stolu a tak jsme se s nimi vypořádali po svém. Složili jsme je do úhledného komínku a předali servírce. Beze slova je odnesla, ale popelník s nedopalky nám u jídla ponechala na stole (popelník vysypala až po našem odchodu). Náš tlumený rozhovor se rozléhal po celé restauraci díky akustice, za kterou mohou sklepní klenby této restaurace. Ostatní hosté se nenechali rušit, prostě zvýšili hlas.

Prostředí restaurace

Po konzumaci pokrmů jsme očekávali debarasování (sklizení použitého nádobí), abychom mohli pokračovat v nerušeném rozhovoru. Servírka mi přinesla další láhev nealkoholického piva, ale použité nádobí odnesla až po 30 minutách (klábosily totiž s kolegyní schované za barem). Do té doby jsme drželi ruce pod stolem a já si dále všímal prostředí restaurace. Pod stolem byly nalepené zvýkačky, na stole nedostatek příborů, nedoplněné slánka a pepřenka s plastovými mlýnky ála „Penny market“, plesnivé pivní tácky, přilehlá zeď pokrytá fleky od jídla, hlasití podnapilí hosté, víčko s vyhořelou svíčkou na stole – chtělo se mi odejít na toaletu.

Toaleta vizitkou restaurace – čistota půl zdraví

Při vstupu na toalety mne navigoval nápis Los Hombres. Jako správný Hombre jsem na toaletách ihned pochopil, že restauraci dnes navštívilo přespříliš lidí. Pocit čistoty měl představovat špalek mýdla v pisoáru. Mně ale vůně mýdla smíchaná s pachem toalet čistotu nepřipomínala. Na toaletě bylo ulomené vše, co šlo ulomit – dvoje plastová dvířka od vodovodních rozvodů i poklop zásobníku toaletních papírů. Okno na toaletě, pootevřené kvůli větrání, bylo vypodložené ruličkou od toaletního papíru tak, aby větračka neupadla. Mísy nebyly špinavé, zato obuv se mi lepila k podlaze a mlaskání podrážek mi vracelo Chilli con carne zpátky do krku. U umyvadla naštěstí bylo mýdlo i papírové ručníky, ale koš na použitý papír přetékal tak, že odhozený papír hosté roznesli na podrážkách po celé chodbě k toaletám. U umyvadla jsem obdržel pěknou ránu klikou do ruky od spěchajícího hosta – umyvadlo je totiž 15 centimetrů od dveří. Nakonec mi zůstala v ruce klika od hlavních dveří toalet, které stejně nešly kvůli mexickým kobercům zavřít. Vrcholem je (jak mi sdělila naše společnice), že na dámských toaletách je situace stejná. Zoufalou úroveň toalet podtrhoval plakát s modelkou slibně vyplazující jazyk v reklamě na nějakou lihovinu. Na to už jsem vážně neměl chuť.

Placení

Protože nám na závěr nebyla nabídnuta káva ani dezert, požádal jsem servírku o účet. „No my už stejně zavíráme,“ odvětila servírka krátce před 23 hodinou a přinesla v plátěném ubrousku účtenku s přiloženou vizitkou, jako by si byla jistá, že budeme vizitku někdy potřebovat.
Celková suma za sobotní posezení nepřesáhla 500 korun, což není vysoká cena. Nepovažoval jsem za nutné nechávat obsluze tip (dýško). Restaurace svou kvalitou odpovídá jídelně nízkých cen, o to více mne uráží couvert, který si tato restaurace opovažuje účtovat. Evidentně nevědí, co to couvert je.

Hodnocení

Mexické restauraci El Dorado v Brandýse nad Labem doporučuji pro dnešek vyhnout se obloukem. Pro všechny vyjmenované nedostatky uděluji této restauraci hodnocení 1. Restaurace není vhodná pro sváteční posezení ani pro rychlé obědy – za půl hodiny určitě nestihnete zaplatit.
Restaurace oceňuji bodovým hodnocením 1-10, kdy deset je nejvyšší známka kvality. Hodnotím interiér, obsluhu, nabídku a celkový servis.

Karel Zmeškal

Hodnocení restaurací

Restaurace posuzuje šéfkuchař Karel Zmeškal, oceňuje je bodovým hodnocením 1-10, kde deset je nejvyšší známka kvality. Hodnotí interiér, obsluhu, nabídku a celkový servis. Úkolem jeho subjektivního hodnocení je předat případným hostům svůj dojem z návštěvy restaurace pohledem profesionála.

Tweet