De Parade - restaurace Brandýs nad Labem

20/04/2010, autor Karel Zmeškal

V úterý 20. dubna 2010 jsem se po delší odmlce vrátil k hodnocení restaurací v Brandýse nad Labem. Původně jsem chtěl zavítat do zámecké Arménie, ale pak jsem si to rozmyslel a zavítal jsem do De Parade. Důvod, který mne k tomu vedl, vám vysvětlím.

V restauraci De Parade jsem již byl

Restauraci De Parade v Brandýse nad Labem jsem navštívil již před časem, ale tehdy jsem nepřišel kvůli recenzi. Ona listopadová návštěva mne od dalších pokusů odradila, proto jsem této restauraci chtěl dát ještě jednu šanci dnes. Abyste pochopili, co mne tenkrát odradilo, popíšu vám krátký příběh:

Restauraci De Parade jsme si se čtyřmi přáteli vybrali jako dostatečně reprezentativní místo pro svou oslavu. K našemu stolu se dostavil číšník až po 15 minutách. Objednané jídlo jsme obdrželi po 50 minutách. Standa požádal obsluhu o upřednostnění zhotovení jídla, protože spěchal na autobus do práce. Pokrm pro Standu byl nakonec přinesen o deset minut později, než jsme měli večeři na stole my ostatní. Kuchař dostatečně nehlídal, takže když maso na grilu začalo hořet, tušili jsme, že si moc nepochutnáme. A opravdu jsme se nemýlili. Maso z jedné strany bylo spálené, což kuchař elegantně vyřešil tím, že maso otočil černou dolů. Naše námitky, že jsme si objednali propečení „medium rare“ a že maso je propečené, spálené a suché, číšník přijal s úsměvem. Asi jsme jej popudili, protože na nápoje jsme čekali dalších 15 minut. Záměnu přílohy, kterou jsem si neobjednal, bych jindy přešel s úsměvem, ale po zklamání úrovní pokrmu mne úsměv přešel. Tolik jsme se těšili na pěkný podnik... Ale co je platná drahá výzdoba a profesionální design interiéru, když se personál dost nesnaží o spokojenost hostů. Odcházeli jsme zklamaní, a to i přes skutečnost, že De Parade je jedna z nejdražších restaurací v Brandýse nad Labem.

Přesto jsem se rozhodl vstoupit do stejné řeky ještě jednou

Vyrazil jsem na lepší oběd a pozval jsem zadavatele mých recenzí, aby i on mohl posoudit mou objektivnost. Naše chutě se setkaly v kapitole biftek a tak jsme se rozhodli společně prověřit úroveň zdejšího grilu a umění přípravy hovězího masa.

Tentokrát jsem snadno zaparkoval na přilehlém parkovišti a přes již otevřenou letní zahrádku jsme vstoupili do restaurace. Velmi působivý interiér nepřilákal na oběd jen nás, restaurace byla zpola zaplněna. Sympatická servírka nás přivítala s úsměvem, skoro bych očekával, že nás uvede ke stolu. Stůl jsme si museli vybrat sami, zvolili  jsem tedy stůl v rohu, aby nás z otevřených vstupních dveří nerušil hluk projíždějících aut. Musím hned na začátku vyzdvihnout stylové oblečení číšníků i kuchařův rondon, který by měl být samozřejmostí každé dobré restaurace.

Červené maso a žádné víno

Na velikém foliovaném jídelním lístku, který jsem obdrželi ihned po usednutí, jsme si oba vybrali hovězí maso. Objednal jsem si biftek Kings Town, můj kolega T-Bone steak z českého plemene Charolais. Jako přílohu jsme zvolili šťouchané brambory s cibulkou. Protože jsem měl opravdu hlad, objednal jsem si ještě plátky vepřové panenky se sušenými rajčaty a česnekem jako předkrm. Víno jsem bohužel musel oželet, protože jsem byl v restauraci vozem. Za to mi přišlo sympatické, že jsme si po objednávce jídel mohli objednat také pití. Jindy tomu bývá naopak.

S pitím nám obsluha donesla na zakousnutí tyčinky z listového těsta s jemným krémem. Krém byl bez chuti a tyčinky byly z předchozího dne. Na předkrm jsem nečekal dlouho, během pár minut se přede mnou objevila rozpálená pánev s prskajícím olejem a s vysušenou vepřovou panenkou. Korunu tomuto pokrmu nasadila sušená rajčata, která byla spálená. V tomto případě bych rád doporučil tamnímu kuchaři, aby vepřovou panenku vložil na rozpálenou litinovou pánev, rychle panenku otočil a ještě rychleji ji sundal z ohně. Ke stolu už tolik pospíchat nemusí, prskající olej ani vysušená panenka hostům příjemný zážitek nepřinese.

Jak dopadlo medium rare

Na druhý chod „medium rare“ jsem se opravdu těšil. Pozoroval jsem servírku, jak klade maso na gril a trochu nevěřícně jsem pozoroval, kdy se v místnosti objeví kuchař. Opravdu jsem nechtěl znovu zažít listopadovou návštěvu. Kuchař přispěchal ke grilu na závěrečné dotažení masa a s odborností sobě vlastní jej servíroval na talíř. Před námi se objevili dvě pořádné porce. Však se také servírka mého kolegy včas zeptala, jestli chce váhu masa 600 nebo 700 gramů. Mačkané brambory s cibulkou byly převařené a obsahovaly hodně vody. Já v nich cibulku našel, ale kolega ne. Pozvedli jsme steakové nože a zakrojením jsme nejdříve zkontrolovali objednanou úpravu masa. Můj biftek byl uvnitř syrový a studený, což způsobily buď lišky, kterými byl biftek nadívaný, nebo to byla vina kuchaře. Zřejmě naplnil biftek mraženými houbami – místo toho by bylo vhodnější lišky nejprve orestovat a dochutit.

T-Bone steak po jihočesku

Zato kolega tancoval s nožem po celém talíři. Houževnatý T-Bone se vzpouzel tak, že pod tlakem nože skřípal talíř. Maso se dalo pozřít teprve po důkladném žvýkání. Na vině tuhého steaku nebyl fakt, že se nejedná o argentinské maso, které je na T-Bone vhodnější, nýbrž o české, ale i přístup kuchaře mohl celý výsledek změnit. Důrazně doporučuji nakupovat maso na T-Bone z argentinského skotu, ostatně cena 89,- za 100 gramů přinese restauraci i tak zajímavý zisk. Je-li nutné na T-Bone spotřebovat jihočeskou podrážku, doporučuji maso nejprve naložit. S masem se kuchař musí umět pomazlit, nechce-li skončit v závodce. Mám ve zvyku při přípravě českého steaku odkrojit všechnu kůži, na argentinském se naopak kousek kůže nechává.

Ochutnal jsem kolegův T-Bone steak také, protože jsem nevěřil grimasám, které při žvýkání masa vytvářely na jeho obličeji pitoreskní pantomimu. Tuto recenzi píši hned po návštěvě De Parade a ještě nyní mne bolí zuby. Speciálně šlechtěnému hovězímu plemenu neudělal kuchař dobrou reklamu.

Nakonec jsem si spravil chuť závěrečným teplým čokodortíkem, který jsem ochutnal při závěrečné kávě. Na šodó s opilými višněmi jsem neměl odvahu. Nehygienicky (ne)balené kávové sušenky jsme se dobrovolně zřekli. Nutno podotknout, že kakaový moučník byl nápaditě nazdoben teplou lesní směsí a vanilkovou omáčkou, která připomínala puding.

Na závěr bych rád sdělil, že na hlavní chod jsme čekali 40 minut. To u velkých porcí není doba, která se nedá vydržet, ale stalo se to při poloprázdné restauraci. Až bude plno, opět se této restauraci vyhnu.

Placení

Po jídle jsme si plastovými párátky s nápisem De Parade pročistili zoubky, aby se nás při placení servírka nelekla. Na kontrolu toalet, ani na seznámení se s majitelem restaurace, který seděl u vedlejšího stolu, mi díky dalším povinnostem nezbyl prostor. Snad to někdy napravím.

Celková suma za polední posezení přesáhla 1.300 korun. Cena 1.100 za dvě hlavní jídla je příliš vysoká na to, abych chodil na tuhé, připálené, nebo studené maso do De Parade. Centrální gril je hezká ozdoba, ale kuchař si musí umět zatopit i tehdy, je-li v restauraci jen pár hostů. Nechal jsem servírce tip 50 Kč, což mi připadalo adekvátní. Jsem rád, že jsem na účtence nenalezl položku za couvert.

Hodnocení

Restauraci De Parade v Brandýse nad Labem doporučuji pro její zajímavě řešené prostředí interiéru. Pro všechny vyjmenované nedostatky uděluji této restauraci hodnocení 6. Restaurace je vhodná pro sváteční posezení,  doporučuji prostudovat ceny jídel. 
Restaurace oceňuji bodovým hodnocením 1-10, kdy deset je nejvyšší známka kvality. Hodnotím interiér, obsluhu, nabídku a celkový servis.

Karel Zmeškal

Hodnocení restaurací

Restaurace posuzuje šéfkuchař Karel Zmeškal, oceňuje je bodovým hodnocením 1-10, kde deset je nejvyšší známka kvality. Hodnotí interiér, obsluhu, nabídku a celkový servis. Úkolem jeho subjektivního hodnocení je předat případným hostům svůj dojem z návštěvy restaurace pohledem profesionála.

Tweet